Tripolis - Devítiletá Kamis s matkou opustila svůj domov v Nigérii. Při cestě přes poušť ale zemřel muž, který s nimi cestoval. Dívka s matkou poté přišly do detenčního zařízení v libyjském městě Sabráta.
Ocitly se v příšerných podmínkách. "Bili nás denně," řekla Kamis pracovníkům Dětského fondu Organizace spojených národů (UNICEF). "Nebyla tam ani voda, to místo bylo opravdu smutné. Nebylo tam nic," dodala.
Příběh Kamis je jedním z mnoha. Tisíce dětí stále riskují své životy při cestách z Libye do Itálie. Loni se bez doprovodu dospělých přeplavilo přes Středozemní moře téměř 26 tisíc dětí z celkem 180 tisíc lidí.
Spousta dětí se stala obětí sexuálního a jiného násilí ze strany převaděčů. Většina obětí tyto trestné činy nenahlásí na policii, protože se obávají zatčení a deportace. Informoval o tom web BBC s odvoláním na zprávu UNICEF.
V libyjských detenčních zařízeních je podle UNICEF mnohdy nedostatek jídla, vody a zdravotní péče. Organizace ve své nejnovější zprávě popisuje příběhy dětského otroctví, násilí a sexuálního zneužívání, jímž si prochází řada dětí, které se plaví do Evropy.
"Co opravdu šokovalo pracovníky UNICEF a mě, jsou hrůzy, které se dětem na této cestě přihodí," řekl náměstek generálního tajemníka organizace Justin Forsyth. "Mnoho z nich bylo bito, znásilněno a zabito," dodal.
"Téměř polovina žen a dětí, se kterými jsme dělali rozhovory, se v průběhu migrace stala obětí sexuálního zneužívání… Mnohdy několikrát a na několika místech," stojí ve zprávě.
Chtěl jsem se dostat přes moře
Kromě válek zůstávají chudoba a příslib lepšího života klíčovými faktory, proč děti prchají ze svých zemí.
"Chtěl jsem se dostat přes moře," říká čtrnáctiletý Issa. "Najít si práci, tvrdě pracovat, vydělat trochu peněz, abych mohl pomoci svým pěti bratrům doma."
Jeho otec mu sehnal peníze na cestu, popřál mu štěstí a nechal ho jít. Ale dva a půl roku poté, co Issa vyšel ze svého domova v Nigeru, pořád žije v libyjském detenčním zařízení.
Epicentrum násilí
Libye, přes kterou cestuje většina migrantů, si vysloužila pověst epicentra násilí. Přibližně třetina osob, s nimiž UNICEF dělal rozhovory, uvedla, že byla zneužita v Libyi. Většina z nich ale neprozradila, kdo je zneužil.
Zpráva UNICEF se soustřeďuje na 34 libyjských detenčních zařízení, ze kterých tři se nacházejí hluboko v poušti. Většinu z nich provozuje vláda. V jiných případech migranty drží v neoficiálních zařízeních ozbrojenci.
Právě zařízení, která provozují milice, pracovníci UNICEF považují za nejvíce znepokojivé. "Většina násilí se děje tam, k těmto místům je ale velmi těžký přístup," řekl Forsyth.
Hranice jsou také nebezpečné, především pak kontrolní stanoviště. Mnoho násilníků nosí uniformy, což podle Dětského fondu zčásti vysvětluje, proč násilí oběti úřadům nehlásí.
Běženci jsou navíc silně závislí na pašerácích, aby je dostali přes poušť a dál přes moře. Pašování jde přitom často ruku v ruce s obchodováním s lidmi. Oběti, které se zapletou s kriminálními gangy, jsou pak nuceny k prostituci, aby splatily své dluhy.
"Libye je hlavním tranzitním uzlem pro obchod s ženami a dívkami, které se pak posílají do evropských nočních klubů," uvádí se ve zprávě.
Řešit ale tento problém v Libyi, kde od svržení diktátora Muammara Kaddáfího před šesti lety vládne chaos, je mimořádně obtížné.
